Zařízení úvěru

Poskytování úvěrů představuje spolu s jinými způsoby financování jedny z nejdůležitějších obchodů komerčních bank. Úvěrem označujeme půjčení peněz s tím, že příjemce úvěru později kromě původní částky zaplatí také úrok. Ten tvoří zisk banky z celé transakce.

Na českém trhu je v současné době dostupných mnoho různých druhů úvěrů: tzv. krátkodobé, které je třeba splatit do 1 roku, střednědobé do 5 let a dlouhodobé, kam se řadí úvěry s dobou splatnosti delší než 5 let. Banky nabízí úvěry určené pro různé druhy klientů. Existují úvěry šité na míru státu, obcím, či jiným bankám. A pochopitelně také fyzickým osobám a firmám. Je možné si zařídit úvěr pro určitý účel, nebo bez jeho udání (ten však často vyjde dráž). Úvěry se dají čerpat naráz, podle potřeby kdykoliv nebo v určených plátkách. A takto bychom mohli ještě pokračovat ještě dlouho.

Právně je problematika úvěrů upravena především občanským (smlouva o půjčce) a obchodním zákoníkem (smlouva o úvěru), dále v zákoně o bankách, o ČNB a v opatřeních, které vydává .

Zřizujeme úvěr
Prvním krokem v situaci, kdy se rozhodnete obstarat si peníze formou bankovního úvěru je podání žádosti o úvěr prostřednictvím připraveného formuláře. Aby banka předešla problémům se splácením úvěru, hodnotí poměrně podrobně klientovu finanční situaci – jeho bonitu.

Banku v žádosti budou zajímat především informace jako jsou účel, výše nebo měna úvěru. Samozřejmě také způsob kterým klient hodlá úvěr čerpat a způsob jeho zajištění. Banky se také mohou ptát na předmět podnikatelské činnosti a předpokládané vyhlídky, stejně jako to, odkud klient peníze a splácení úvěru vezme. Následuje fáze vyhodnocování žádosti.

Jejím účelem je zjištění dlužníkovy dosavadní platební morálky, jeho „vůle k splácení“ a celkové finanční situace. Bankám záleží na tom, aby dokázaly zhruba předpovědět, jak na tom bude klient s penězi v budoucnu a často přitom v případě dlouhodobějších úvěrů berou v úvahu i potenciální změny v ekonomice. Při rozhodování banky vychází z dosavadních informací o vývoji klienta, jako jsou například účetní výkazy nebo pohyby na jeho účtu, z informací ostatních bank a dostupných údajů o firmách z podobného odvětví a kraje.

Žádosti se často zamítají zejména ve čtyřech případech. Tehdy kdy je žádaná částka nepřiměřená provoznímu kapitálu a zdrojům klienta, nebo pokud z analýzy vyplynou pochybnosti o udržení obratu na dostatečné výši. Dále pokud se účel úvěru podezřele vzdaluje od běžné činnosti klienta. A samozřejmě také v případech, kdy klient není schopen dostát požadavkům na zajištění úvěru.

Pokud banka žádost schválí, následuje sestavení smlouvy o úvěru. Tu jak v případě úvěru pro fyzickou osobu tak i u komerčního úvěru upravuje obchodní zákoník. Obvykle kromě obecných údajů o obou stranách obsahuje pochopitelně výši úvěru a určení měny ve které bude čerpán, výši a způsob výpočtu úrokové sazby. Dále způsob čerpání úvěru a lhůtu, ve kterém se má uskutečnit. Termíny a částky jednotlivých splátek, určení zajištění úvěru a u účelových úvěru popis účelu za jakým je možné úvěr čerpat. Smlouvu pak uzavírá vymezení práv a povinností obou stran, jejich podpisy a datum uzavření smlouvy.