převzetí dluhu a přistoupení k závazku – třetí osoba nastoupí na dlužníkovo místo, u přistoupení k závazku se připojí k dlužníkovi a dále jsou zavázáni společně.
• dohoda o srážkách ze mzdy- rozšířená především u spotřebních úvěrů.
• ochranná prohlášení dlužníka – dlužník se zaváže že 1. nebude během trvání úvěru prodávat (zastavovat) svůj majetek, nebo 2. že a první požádání dodá předem smluvené zajištění.
• smluvní pokuta

Mezi nejdůležitější věcná zajištění se řadí:
-
• zástavní právo – zástavou může být movitá i nemovitá věc. Banka se nestává jejím majitelem, pouze z výnosu při prodeji uspokojuje svůj závazek
• zadržovací právo – věřitel má v držení dlužníkovu věc, má přitom právo na přednostné vyrovnání z jejího soudem nařízeného prodeje
• postoupení pohledávek na nového věřitele
• zajišťovací převod práva – v praxi nejčastěji využívaný nástroj. Majitelem movité věci se stává banka, věc nicméně dále vykazuje, užívá a odepisuje původní majitel.

Zajištěním úvěrů se označují způsoby, kterými se banky snaží „pojistit“ splacení poskytnutých úvěrů, a to prostřednictvím co největšího snížení rizika spojeného s poskytnutím úvěru. Také se někdy vymezuje jako práva k osobám nebo vědcem, která banka může využít k vyrovnání úvěru tehdy, kdy dlužník úvěr nesplácí. Obecně je možné říci, že čím vyšší má klient bonitu a čím je spolehlivější, tím méně banky lpí na zajištění úvěru.
Užívají se dva základní druhy zajištění: osobní nebo věcná. Za osobní se označují takové způsoby zajištění, při kterých kromě dlužníka za úvěr ručí ještě třetí osoba (fyzická nebo právnická). Patří sem:
• ručení třetí osobou – ručitel napíše prohlášení, že pokud dlužník nesplatí úvěr, udělá to za něj.
• bankovní záruka – banka se zaváže zaplatit za dlužníka.
• směnka – dlužník vystavuje směnku ve prospěch banky. V případě, že není schpný splatit závazek, je pro banku jednodušší, díky „rychlosti“ směnečného práva, uspokojit pohledávku.