Pokud se klient dostane nezaviněně do potíží, sáhnou obvykle banky ke změnám podmínek uzavřené úvěrové smlouvy. Mění úrokové sazby, stejně jako období pro čerpání a následné splacení úvěru. Často také dochází ke změnám původních způsobů splácení úvěru.
Dalším zhusta užívaným nástrojem jsou sankce. Ty se nejčastěji týkají „neukázněných“ klientů, a to zpravidla velice brzy po té, co se objeví problémy. Mohou nabývat podoby zvýšených úroků a zejména tehdy, kdy klient neplatí včas splátky, úroky nebo jiné poplatky. Druhou variantou sankcí bývají tzv. Úvěrové sankce, které se týkají neplnění povinnosti spojené s čerpáním úvěrů, typickou sankcí tohoto druhu je například pozastavení čerpání. Sankce se uplatňují také jako smluvní pokuty, například při předčasném splacení úvěru.
Dalšími možnostmi jsou prodej nesplacených pohledávek třetímu subjektu a konečně realizace zajištění, které bylo dohodnuto před začátkem čerpání úvěru. Pokud se tomuto dlužník brání, nastupují zákonem upravené postupy (exekuce, konkurz, dražby apod.)

V případech, kdy dlužníci nejsou schopni vyrovnat úvěr tak, jak bylo původně dohodnuto, uplatňují banky několik způsobů likvidace těchto problematických úvěrů. Vždy se přitom snaží postupovat tak, aby pro ně celá záležitost znamenala co možná nejmenší ztráty. Můžeme rozlišit pět postupů, které banky v těchto situacích využívají.